Zpráva o činnosti "pohodářů"

Smíšené družstvo, veteráni

Soutěž:                       bez soutěže

Trenér:                       Renáta Sussová a spol

Trénink:                     1x týdně

Činnost našeho sportovního volejbalového kroužku s malými obměnami pokračuje.  Pravdou je, že se mezi zaparkovanými auty před halou pomalu začínají objevovat kočárky s dětmi našich dětí, ale co naplat, čas nezastavíš a bez sportu je život nudný.

 My totiž přicházíme s představou, „lepší sportovat, než vysedávat po hospodách“. Také asi proto již někteří přinášejí pitný režim rovnou do kabiny. Je to tak lepší, protože se nezdržujeme cestou do hospody, nemusíme tam tedy ani vysedávat a občerstvení ve sportovním prostředí potěší, vytvoří příjemnou atmosféru, srazí předstartovní horečku, současně i zahřeje a rozvolní.

Ale i sportu se stále věnujeme s neztenčenou měrou. V prvních okamžicích se možná může zdát, že někteří srazili předstartovní horečku na bod mrazu, jiní zase vypadají už na začátku trošku přehřátí, ale na hře to není vůbec znát. Neklademe si přehnané cíle, proto i síť je obvykle trochu níž, než na ostatních hřištích. I tak ale občas ta zatracená páska pokazí skvělý smeč. A se zarputilostí opravdového sportovce se hádáme, jestli to byla teč ni nikoliv, jestli to byla čára nebo ne. Čas i hra nám přitom pěkně ubíhají a blíží se druhé dějství našeho sportování.   

 Do hospody už nechodíme, jezdíme tam autem, i když je to za rohem a jmenuje se to Dvorek. Zde si užíváme různorodosti a barev života. Tu pohlédneme do zlatitého moku v půl litru, bílého ve dvoj decovce, jásavé zeleně panáků, hnědavé barvě fernetové, tu přivoníme k vůni slatí z dalekého Skotska.  A i zde na Dvorečku si nad pátým půl litrem piva, decinkami bílého a panáčkama zelené, nebo fernetů vzpomeneme na to naše předsevzetí, že „lepší sportovat, než vysedávat po hospodách“. My sportovci to ale zvládneme obojí. Tak ještě jednu rundu a za týden nashledanou!